Siebensteinkopf a Bučina v zimě

Siebensteinkopf nepatří mezi „profláknuté“ vrcholy Bavorského lesa. Možná proto, že jeho hlavní vrchol je zarostlý stromy. My jsme ale hledali zimní pěší výlet, na kterém si trochu odpočineme po předchozím výstupu na Luzný.

Z Neuschönau jsme autem popojeli do Finsterau. Neparkovali jsme u běžkařského areálu, ale na placeném parkovišti u silnice, vedoucí směrem k Bučině. Přesné místo parkoviště i trasu si můžete stáhnout – viz mapa.

V zimě je v okolí spousta stop pro běžkaře – na značených turistických trasách, i napříč přes louky v místech, kde v létě nejsou žádné cesty. Naše plánovaná trasa byla také upravená, ale lyžaři jezdili po jiných tratích a tady byly i stopy po chodcích. Šli jsme tedy po kraji, ale sníh se vůbec nebořil. Po nějaké době jsme dorazili k prošlapané odbočce do lesa, po které jsme začali stoupat směrem na Siebensteinkopf.

Byl teplý slunečný lednový den a pěšiny nás bezpečně vedly správným směrem. S čerstvým sněhem bychom se bořili a cesta by se hledala hůře. O trase si nejlepší představu uděláte podle fotogalerie. Ta rovná bílá zasněžená plocha, je vodní nádrž Reschbachklause. Kousek za ní se blížíme ke státní hranici a mohli bychom pokračovat po modré a červené rovnou na Bučinu. My ale chceme na Siebensteinkopf. Tam jsem byl trochu zklamán výhledem, ale mezi stromy se za odměnu objevily Alpy i Luzný. Samotný Siebensteinkopf je vlastně sedm samostatných skalních uskupení, takže se střídají různé výhledy i z jiných míst.

Najednou se zatáhlo a slunce vystřídal déšť. Následný sestup po zledovatělé lesní pěšině opět volal po pořádném vybavení. Cesta zasněženou krajinou za deště není moc zábavná, ale naštěstí to netrvalo dlouho a opět se objevilo slunce a dokonce i duha. Dostali jsme se na hraniční přechod Finsterau/Bučina a rozhodovali jsme se o další trase. Tady je možný přímý návrat k autu, ale to by byla po zlepšení počasí škoda. Nakonec jdeme směrem na Kvildu, k nouzovému nocovišti Alpská vyhlídka. Alpy se zas objevují 🙂

A když už jsme tady tak vidíme, že běžecké stopy vedou přes louky, mimo cestu s modrou značkou. Rozhodujeme se tedy pro návrat přes Knížecí pláně, bývalé Chaloupky a Čertovu vodu zpět do Německa. Na tomto úseku už jsme nasadili sněžnice. Hlavně na německé straně bylo vidět, do jaké hloubky se bořili ti, kdo je neměli.

Konec cesty už jsme šli za tmy, tak jsme vynechali rašeliniště Finsterauer Filz, přes které se dá jinak projít po značené trase. I na tomto výletě platí, že hůlky, sněžnice a pořádná čelovka zajistí bezpečnou cestu. Pokud byste je potřebovali, tak je má třeba Hanibal 🙂

Fotogalerie – Siebensteinkopf a Bučina v zimě