Benátky za jeden den
Benátky to neměly a nemají jednoduché. Byly vybudovány na bahnitých ostrovech v mělké laguně. Z původního útočiště pro obyvatele ohrožované nájezdníky, vzniklo město s obrovským obchodním, diplomatickým i vojenským vlivem. Z dřevěných chatrčí se postupně staly paláce, důmyslně postavené na spoustě kůlů, které vydržely po staletí díky konzervaci mořskou vodou. Aby domy a paláce lépe odolávaly vodě, používal se pro stavbu mimo jiné i vhodný vápenec, dovážený z Istrie. Po vrcholném období v 16. století význam Benátek upadal a později se zde střídala nadvláda Francie a Rakouska. V roce 1866 pak byly Benátky připojeny k Itálii.
V současnosti jsou Benátky na seznamu památek UNESCO a nyní jsou pro změnu ohrožovány turistickým ruchem a zvyšující se mořskou hladinou. Statika domů trpí i lodní dopravou, protože rychlé lodě na kanálech dělají vyšší vlny a obrovské výletní lodě zas způsobují mohutné vibrace. Aktuálně s pandemií COVIDu přišel i další extrém, kdy město, které je závislé na turistickém ruchu, přišlo naopak o zdroj příjmů od turistů.
My jsme měli na prohlídku pouhý jeden den, když jsme projížděli z Chorvatska k jezerům na severu Itálie. Nezvládli jsme tedy další ostrovy – Murano a Burano. Murano má dlouhou historii sklářské výroby, která byla s ohledem na zvýšené riziko požárů odsunuta na samostatný ostrov. Burano je zas proslulé krajkami. Tento ostrov s petrobarevnými domy byl také domovem rybářů. Určitě se sem ještě vrátíme.
Při návštěvě jsme nechtěli složitě řešit parkování a přesuny na ubytování v Benátkách, tak jsme pro ubytování zvolili Mestre, konkrétně rodinný hotel San Carlo. Tady jsme měli dokonce domluvené parkování v garáži, abychom nemuseli vykládat všechny věci z auta. Hlavní výhodou ale bylo, že jsme mohli v hotelu koupit lístky a pak pěšky dojít na tramvaj, která nás hned ráno dovezla až do Benátek. Večer jsme pak mohli zůstat ve městě skoro do půlnoci a pak se zas pohodlně vrátit zpět.
Ten jeden den byl ale i tak krátký, protože jsme se rozhodli centrum Benátek projít pěšky. Samozřejmě jsme se chtěli podívat na Náměstí sv. Marka, most Ponte di Rialto, baziliku Santa Maria della Salute a Dóžecí palác s Mostem vzdechů, kterým vodili vězně mezi palácem a vězením.
Pro naší návštěvu ale bylo důležité, abychom pokud možno nestali součástí davu turistů. Proto jsme hned na začátku opustili davy lidí a odbočili z hlavní trasy na sever, směrem k židovskému městu, kde jsme byli v ulicích skoro sami. Podívejte se na orientační mapu. Upozorňuji, že není přesná, protože jsme se vraceli na stejná místa i vícekrát. Přes den a zejména pak při nočním návratu jsme několikrát zabloudili, zastavila nás voda v místech, kde jsme čekali most a pak jsme hledali jinou cestu 🙂 Bojovali jsme i s mapami v mobilu, protože v úzkých uličkách byl problém s GPS signálem.
Na fotogalerii níže vidíte výběr z toho, co jsme za jeden den viděli.